Kuba - informace

Právem je tento ostrov nazýván Perlou Karibiku. Má vše, co lze od prázdninového ráje očekávat: nádherné pláže, teplé moře, příznivé podnebí a milé služby. Zdejší prostředí a Kubánci dokáží společně přetvořit Vaši dovolenou v zážitek, který si rozhodně budete chtít zopakovat i v dalších letech. Varadero je synonymem pro krásnou dovolenou u moře a má pro to veškeré přírodní předpoklady. Nejen jedinečná dvacetikilometrová pláž, ale i ostrůvky podél pobřeží, jeskyně, hory, zálivy a divoké říčky, to vše je využito pro Vaši zábavu,odpočinek i trochu adrenalinu v krvi. Návštevník může také poznat více ze zdejšího životního stylu, navenek charakterizovaného proslulými doutníky a báječným rumem, který je tak vhodný pro všechny druhy karibských koktejlů… Lze jen doporučit nechat se ukolébat šuměním moře a palem u skleničky Hemigwayova oblíbeného mojita nebo daiquirí k příjemnému odpočinku.

Kuba je nádherná příroda, historická města, jedinečná v celosvětovém měřítku jako stará Havana nebo Trinidad, noční život tepající denně v kabaretu Tropicana a hudebních klubech z nichž Buena Vista Social Club si získal světový věhlas... To vše si zaslouží Vaši pozornost a společně vytvoří neopakovatelný dojem, který si s sebou z Kuby povezete domů… Kuba je nejsevernějším z ostrovů Velkých Antil (kam patří spolu s Haiti, Jamaikou a Portorikem). Necelých 200 km ji odděluje od americké Floridy. Při cestování napříč ostrovem je patrné, že jde o dlouhodobě kultivovanou zemědělskou krajinu, která byla jednou z bran španělské kolonizace Latinské Ameriky. Když Kryštof Kolumbus v roce 1492 přistál u břehů ostrova, měl pronést „je to ta nejkrásnější země, kterou kdy oko vidělo”. I po staletích je patrné, co ho k tomuto výroku vedlo. Příznivá poloha, příjemné podnebí a velký rozvojový potenciál vedly k rychlé a násilné kolonizaci ostrova. Již v letech 1514-1516 založil španělský dobyvatel Velásquez sedm španělských měst a začal s násilným podrobováním původního indiánského obyvatelstva. V důsledku toho a rychlého šíření evropských nemocí se místní populace během několika málo desítek let snížila ze 100 000 na pouhé 3 000 osob. Od 16. století vzkvétal na ostrově obchod s africkými otroky, kteří byli pracovní silou na plantážích cukrové třtiny a tabáku. Kuba byla v 19. století 3. největším producentem cukru na světě a byla všeobecně považována za jednu z nejcennějších kolonií. Mezi potomky španělských farmářů tzv. „criollos” – kreoly však od poloviny 19. století rostlo přesvědčení, že koloniální španělská správa se přežila a brání rozvoji ostrova. Do čela hnutí za nezávislost se postavil nejuctívanější kubánský patriot, novinář a básník José Martí. Vývoj na Kubě se zájmem sledovaly sousední Spojené státy, které po výbuchu na lodi Maine v havanském přístavu (jeho příčina nebyla nikdy objasněna) vstoupily do války se Španělskem a dosáhly prohlášení formální nezávislosti Kuby v roce 1902. Z této doby pochází slavný koktejl Cuba Libre (svobodná Kuba) z jednoho dílu kubánského rumu a jednoho dílu americké coca-coly, který měl symbolizovat vzájemnou propojenost obou zemí. Po dalších 50 let ovládala Kubu zkorumpovaná a násilnická nepotická diktatura klanu diktátora Fulgencio Batisty. V zemi bylo patrné velmi silné rozčarování z role USA, které přihlížely propojení režimu s mafií. Havana byla pro svoji koncentraci kasin a bordelů přezdívána „ostrovní Las Vegas”. Přitom podle statistik Světové banky trpělo přes 60 % obyvatel podvýživou. Tato situace se stala živnou půdou pro vizionárské revoluční hnutí, které se poprvé projevilo neúspěšným útokem na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba v roce 1953. Vůdce útoku, Fidel Castro byl uvězněn. O dva roky později byl omilostněn a odcestoval do Mexika. V roce 1956 se vrací na legendární jachtě Granma na ostrov v doprovodu hrstky dalších revolucionářů. Pouhých 15 z nich se uchýlilo do hor Sierra Maestra a po katastrofálním neúspěchu ofenzívy režimu zahájilo pochod na Havanu. 1. 1. 1959 prchá Batista do Dominikánské republiky a Castro a jeho druzi triumfálně vstupují do Havany. Nový režim se díky krokům k vyvlastnění amerického majetku na ostrově brzy ocitá v absolutní izolaci ze strany USA a uchyluje se za pomocí k tehdejšímu komunistickému režimu SSSR. Statisíce Kubánců opustily zemi a Castro ještě přitvrdil po neúspěšném pokusu o svržení režimu invazí v Zátoce sviní. Souhlasil i s Chruščovovým návrhem na rozmístění sovětských raket s jadernými hlavicemi na Kubě, což vedlo v roce 1962 k nejostřejší krizi celé studené války. Režim se postupně zakonzervoval a přejal nejzřetelnější rysy komunistického řízení státu – systém jedné politické strany. Současně po krachu SSSR musel uvolnit některé ekonomické direktivy, např. legalizoval používání dolarů a malé soukromé podnikání. Před potencionálními příjmy z turistiky se však kubánský režim nikdy neuzavíral. Turistické lokality jako je např. Varadero jsou svým vybavením a zásobováním plně srovnatelné s podobnými místy kdekoliv na světě. Těžkosti místního života sem nedoléhají a když tak snad jedině v občasných výpadcích elektřiny. Kuba je rozhodně jedním z míst, kde lze strávit nezapomenutelnou dovolenou.